Reklama
 
Blog | Jarmila Johnová

Kam s ním?

Většina volebních subjektů se shoduje v tom, že je třeba dokončit obchvaty, vystavět záchytná parkoviště pro návštěvníky města a zajistit parkovací místa pro Pražany, zkvalitnit MHD či posílit vnitroměstskou železniční přepravu a slibují, že bude líp. Nikdo z politiků se však dosud neodvážil svým voličům říci, že v Praze připadají na jednu rodinu nejméně dvě auta a všechna se do Prahy nevejdou. Pokud chceme, aby se nám ve městech lépe žilo, budeme si muset protáhnout trochu nohy.

Není pochopitelně řeč o slamníku z proslulého fejetonu Jana Nerudy z předminulého století, ale o současném automobilovém provozu ve městech. Otázku kam s auty, kterých je v klidu i v pohybu (nejen) v Praze více, než jich mohou pojmout všechny městské komunikace a parkoviště, řeší snad všichni favorité pražských komunálních voleb – ANO, Piráti, Občanští demokraté i Spojené síly pro Prahu, ale pochopitelně také Praha sobě, Zelení a další.

Politické subjekty se většinou se shodují v tom, že je třeba dokončit obchvaty, vystavět záchytná parkoviště pro návštěvníky města a zajistit parkovací místa pro Pražany. Slibují zkvalitnit MHD, posílit vnitroměstskou železniční dopravu,  zavést lepší technologie pro řízení dopravy, např. křižovatek, někteří kandidáti chtějí zlepšit podmínky pro chodce i cyklisty a také podporovat sdílení aut.

Nikdo z politiků se však dosud neodvážil svým voličům odhalit skutečnost, že žádná budoucí správa hlavního města, ač se bude snažit sebevíc,  každému Pražanu nezajistí ani parkovací místo, ani plynulou a rychlý jízdu po městě, natož příjemný a zdravý život. Půjde-li to tak dál, brzy bude v hlavním městě více aut než obyvatel. V Praze je registrováno přes 800 000 vozidel při celkovém počtu obyvatel 1 200 mil. (http://www.tsk-praha.cz/static/udi-rocenka-2016-cz.pdf), což znamená, že v průměru připadají na 3 až 4 člennou rodinu 2 až necelá 3 motorová vozidla.

Hnutí ANO, podobně jako další volební subjekty, slibuje svým předvolebním heslem, že bude líp. Obávám se, že líp už ale bylo, alespoň pokud jde o pohodlí nasednout před vlastními vraty do svého vozu a zaparkovat s ním před vraty přímo v cíli cesty a naopak.  Nastala doba, kdy bychom si měli konečně přiznat, že je třeba se trochu pohodlí vzdát, na kratší vzdálenosti si stoupnout na vlastní nohy nebo nasednout na kolo a umožnit také svým dětem chodit pěšky do školy.  Kvalita života totiž neodvisí jen od komfortu, spíše naopak. Vedení měst, v nichž se dobře žije, kde kvete obchod, kultura, která jsou čistší a zdravější, jsou kolům a chodcům nejen nakloněna, ale investují do této nemotorové, tzv. aktivní mobility významné částky a otevřeně své občany lákají, aby alespoň na kus své vesty vysedli z aut i z  přecpaných prostředků hromadné dopravy a trochu se protáhli, každý krok se počítá. Například primátor Londýna se snaží přesvědčit občany, aby souhlasili s úplnou pedestrianizací Oxford Street, nejrušnější a z hlediska znečištění ovzduší nejšpinavější londýnské třídy. U občanů mu to v referendu zatím nevyšlo, ale prohlašuje, že se svého plánu nevzdá. Možná, že důvodem, proč Praha klesla až na 59. místo světového žebříčku měst, kde se dobře žije, je právě přehnaná motorizace, která působí víc škody než užitku. Jsem zvědava, odváží-li se to příští veřejná správa občanům sdělit. Záleží i na nás, jestli jí to navrhneme.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama