Milá vládo,
ráda bych tě zpravila o tom, jak se nám, obyčejným občanům, pluje na vlnách Covidu-19 s tvými opatřeními. Víme, že to nemáš snadné – téměř vše, co se během současné globální pandemie děje, je svým způsobem premiéra bez zkoušek a generálky. Chápeme taky, že nám nemůžeš odpovědět na otázku, kolik vln se na nás ještě povalí, než se mladý virus konečně vybouří a budeme s ním žít alespoň trochu normálně.
Nechci se ti ani plést do řemesla, nemám k tomu ani dostatek dat, ani kvalifikaci, nicméně nepochybuji, že i při dalších premiérách, vlnách Covidu-19, jež se na nás během roku valily, se některé situace opakovaly, takže bylo možné při tom „vychytávat mouchy“. Protože těch much nás obtěžuje stále mnoho, chtěla bych tě zdvořile požádat o vysvětlení: proč na zhoršující se situaci reaguješ zpravidla opožděně, ale nová opatření, která nám srozumitelně nevysvětlíš, vyhlašuješ naopak dříve, než mohla být ozkoušena ta předchozí a jejich účinnost prověřena? Doufám, že nejednáš pod vlivem našich nálad, které, jak dobře víš, taky často měníme a pevně také věřím, že nejednáš pod nátlakem vlivných domácích či zahraničních jednotlivců nebo skupin?! Píši ti proto, aby ses dozvěděla, že řídit se tvými pokyny by možná nedokázal ani Jára Cimmerman se svým výjimečným intelektem, natož tvůj průměrný občan, a pokusím se ti popsat své zkušenosti s nimi.
Odhodlání a naděje
První vlna covidu-19 mě zastihla podobně jako značnou část společnosti v plné odhodlanosti dostát všem požadavkům tebou nařízeného uzavření (téměř) všeho. Roušku jsem z pusy ani z nosu téměř nesundala, po večerech roušky šila, ve dne je rozdávala, po městě cestovala (pokud vůbec) na kole, pracovala online a kratičká setkání se svými stále stejnými dvěma, max. třemi nejbližšími přáteli (třebaže povolený počet se měnil od jedničky do desítek a snad i do stovek, pokud si dobře pamatuji), jsem odbývala venku u restauračních okének a dodržovala při nich odstup 1,5 až 2 metry. Členové rodiny se u mě stavovali jen mezi dveřmi a vnoučata střídavě navštěvující i nenavštěvující školy a školky jsem vídala měsíc jen online. Díky této disciplině jsem utrpěla jen malou zdravotní újmu – dvě odřená na kolena – v důsledku pádu z kola při nešikovném nájezdu na obrubník.
Otevřeno, Zavřeno
Pak přišlo pohodové léto, během něhož jsem v klidu a s důvěrou usedala do vlaků, metra i tramvají, pro jistotu však s rouškou, přestože jsi nám její nošení již dále neuložila, stihla jsem poobědvat v restauraci, občas pracovala radostně offline, pořídila si znovu abonentku na koncerty České filharmonie v důvěře, že ji už nebude třeba ze solidarity s umělci orchestru darovat a těšila se na tři velké znovu otevřené výstavy.
Filharmonie však nestačila koncerty ani zahájit a galerie pojmout všechny zájemce stojící ve frontách, když odpočatá pandemie znovu nabrala na síle, takže jsi, milá vládo, od září galerie, divadla, kina a koncertní sály opět rychle uzavřela. Na podzim jsi dokonce zavedla zákaz nočního vycházení, jehož začátek jsi podobně jako i u jiných opatření měnila. Nám občanům připadalo záhadné, proč jsi v létě tak bezstarostně nastavila Otevřeno a upustila od roušek, jestliže u sousedů byli s otvíráním opatrnější a povinné roušky se tam spíše začaly zavádět? Bylo to snad z pýchy nad tím, jak dobře jsi první vlnu zvládla, jak chytře jsi vsadila na roušky a na Zavřeno? Chtěla jsi ukázat světu, jací jste ve vládě machři, především tvůj premiér?
Veselé vánoční hody
Situace s blížícím se koncem roku zůstávala i přes Zavřeno stále vážná, ale ty jsi, milá vládo, zase přepnula na Otevřeno! Chtěla jsi tím snad vyloučit velké naštvání lidu, umožnit obchodníkům alespoň před Vánocemi nahradit ztráty vzniklé prvním uzavřením obchodů i služeb a umožnit tak všem bohatou nadílku?
Tvoje předvánoční Otevřeno bylo pro mne velkým překvapením, spíše šokem. Vždyť 14 dní obchodování nikoho spasit nemohlo a přetížení nemocnic a zdravotníků bylo už tak hrozivé! Po veselých Vánocích nastal podle očekávání truchlivý Nový rok. Nemocnice začaly hledat každé volné lůžko nejdříve u sebe a pak i jinde, nakonec začali záchranáři obětavě převážet pacienty sanitkami stovky kilometrů a dokonce vrtulníky i s jediným pacientem létaly do nemocnic, kde bylo pár nebo jen jedno lůžko volné. Evropská unie se ulekla a Angela Merkel nabízela volná místa, třebaže ne mnoho, v německých nemocnicích. I ty ses, milá vládo, strašně lekla a honem všechno zase Zavřela, ale přitom jsi odmítla nabízenou pomoc, proč? Aby si snad nemysleli ti frajeři v zahraničí, kteří jsou na tom momentálně lépe než my, že situaci nezvládáš? Nebo ti to snad někdo zakázal, vládneš přece suverénní zemi?!
Odjet či neodjet do lázní, toť otázka!
V srpnu jsem získala poukaz na lázeňskou péči, a když se v září začalo schylovat ke druhé vlně, dočetla jsem se v článku uveřejněném v Mladé frontě Dnes od primáře jakési nemocnice, že senior, který se v současné situaci rozhodne léčit v lázních, kam se sjíždějí po stovkách lidé z celé republiky, páchá sebevraždu. Velice jsem se proto udivila, proč tvůj, můj, náš premiér, jenž tvrdí, že všechno dělá sám, nezavře taky lázně a léčba není poskytována jen v nezbytných případech, a namísto toho klienty do lázní láká státním příspěvkem 4 000 Kč pro každého, kdo si chce v lázních odpočinout. Zatelefonovala jsem tedy do mně přidělených lázní a otázala se, zda se od hostů, kteří se sem sjíždějí zblízka i zdaleka a taky ze zahraničí, požaduje negativní test na Covid-19 a zda je testován i personál. Dozvěděla se, že nikoli a pobyt je na mé riziko, destinace je však bezpečná. „V tom případě takové riziko nechci podstoupit a prosím o navrácení peněz,“ zareagovala jsem. Paní úřednice mi oznámila, že peníze vrátit nelze a zůstala neoblomná i přes mou námitku, že se teď nikam jezdit nemá a už vůbec se nesmí (v termínu, kdy jsem měla do lázní odjet) bydlet a stravovat se v jakémkoli hotelu. Odjezd do lázní jsem tedy odkládala na dobu, až se covidová situace zlepší, což se nestalo, a tak jsem v únoru, kdy platnost poukazu končila, podnikla 3 hodinovou jízdu vlakem tam a zpět a pobyt v lázních riskla.
V českém Kocourkově a v ilegalitě?
A tak se stalo, že jsem v jedné ze tří nejinfikovanějších oblastí ČR, kde s největší pravděpodobností převládá podle odborníků nakažlivější mutace nového coronaviru, strávila 14 dní. V hotelovém lobby jsem si pak přečetla tvé ustanovení, milá vládo, podepsané panem premiérem 11. února, že od 12. února nesmí do okresu, v němž jsem se léčila, nikdo přijíždět ani odjíždět s výjimkou těch, kteří tu bydlí, pracují, chodí do školy či těch, kteří nezbytně potřebují zdravotní péči, což není případ většiny zdejších klientů. Ještě jednou čtu vládní nařízení, ale stále nechápu, proč toto nařízení končí v neděli 14. února (bude trvat jen 2 dny) a proč tu není nic o tom, co bude po neděli? Jisté je jen to, že bude pondělí.
V neděli 14. se jdu podívat, zda do uzavřeného okresu pronikli noví klienti, a zjišťuji, že ano, a proto se táži pana ředitele „mého“ lázeňského domu, co bude dělat? Odpovídá mi, že se rozhodl při nástupu na pobyt od svých hostů požadovat negativní test na Covid-19, přestože mu to nikdo nenařizuje ani nedoporučuje. Nařídit testy svým zaměstnancům mu ustanovení naopak silně doporučuje.
Je 17. února ráno a stále mi není jasno, zda v lázních, které mně i všem zdejším hostům ochotně poskytují profesionální léčbu, ať je, nebo není nezbytná, zůstávám legálně či nelegálně. V noci mi na recepci hotelu na mou žádost vysvětlili, že uzavření okresu potrvá i po neděli, protože je vázáno na existenci nouzového stavu, který ti sice parlament, milá vládo, neschválil, ale přesto pokračuje, protože si ho na tobě vymohli hejtmani. Zapeklitá situace! Obávám se, aby do doby, než se se všichni se všemi ve veřejné správě státu dohodnete na ústavnosti vyhlášení nového či pokračování starého nouzového stavu (koalice, opozice, hejtmani, poslanci, senátoři i Ústavní soud), nemocnice (už prý na tebe nespoléhají, slyšela říkat lékaře, záchranáře v reportáži ve zpravodajství na ČT24) nemusely zavřít své brány úplně – nebude už kde nemocné přijmout, ani kam je převážet či kdo je léčit. Také nevím co, kdy a za jakých podmínek bude Otevřeno a co naopak Zavřeno, zda se dostanu zpět domů vlakem (auto nevlastním) atp.
Prosím jasně, srozumitelně a adresně!
Milá vládo, možná tvá opatření špatně chápu, ale myslím si, že kdybys byla testovala více a dříve, nestřídala tak rychle svá rozhodnutí, ale spíše je dotahovala a vyhodnocovala, více věřila sama sobě a důvěřovala těm, které pozveš ke spolupráci (a které si před tím řádně prověříš) a kdybyste, pane premiére, neměnil tak často své ministry i jiné spolupracovníky, mohlo se nám všem vést lépe. Co se stalo, stalo se, teď jen, prosím pěkně, očkujte, testujte, trasujte a všechna svá ustanovení uvádějte jasně, vysvětlujte nám je srozumitelně a adresujte jednoznačně!
Předem mnohokrát děkuji za pochopení.
S pozdravem
Jarmila Johnová
P.S.
Pobyt jsem absolvovala v pořádku a vidím, milá vládo, že pokračuješ dále ve stejném stylu, všechno (všechny služby, všechna kultura) je (se zpožděním) úplně zavřeno kromě největších ohnisek, kde se koncentruje nejvíce lidí, tj. – průmyslové výroby, testování je nedostatečné, očkování pomalé, trasování nefunguje a diskuse o tom, co bude potom, se nevedou.
