Podle všeho to vypadá, že prezident Zeman Čechy jako politický národ u příležitosti 25. výročí studentské vzpoury konečně sjednotil tím, že je bezbřeze naštval. Dal jim totiž ve svém vystoupení na výročním shromáždění velevýznamných osobností v žofínském paláci najevo, jak hluboce pohrdá vším kromě svého ohromného ega, ve srovnání s nímž má nějaká studentská demonstrace či policejní řež bezbranné mládeže nulový význam!
Když jsem procházela městem, kladla jsem si řečnickou otázku: „Kde ale byli všichni tito milí, sounáležití občané vzívající demokracii a svobodu, když se volil prezident?“ Snad jediná logická odpověď je, že dnes do ulic jsme vyšli my všichni, kteří žádná superega, autokraty, ani oligarchy nevolíme a že nás asi není dost. Nicméně pokud to podobně probíhalo ve městech, náměstích a obcích, musí nás být nejméně stovky tisíců, ne-li pár milionů. Kdybychom skutečně všichni šli/chodili k volbám a kdybychom i ve dnech všedních a ve věcech drobných požadovali od svých zástupců, aby se nám zodpovídali, musíme vyhrát!
Projevit svou sílu v pospolitosti při celonárodních naštváních ve slavných výročích je sice krásné a povznášející, ale k tomu, aby se demokracii u nás dlouhodobě dařilo, je třeba víc. Nemusíme se zrovna všichni milovat, ale měli bychom se shodnout na tom, že umíme být svobodní a tedy odpovědní, a tudíž nepotřebujeme ani velké hlavy, které za nás všechno vymyslí, ani velké profíky, kteří všechno prostě zařídí a už vůbec ne velké vládce, kteří nám tu udělají za nás pořádek, ale prostě „jen“ své zástupce, kteří se budou řídit naší základní společenskou objednávkou: být slušní, odpovědní vůči nám i budoucím, řešit věci v co nejširších souvislostech a naslouchat. Přeju nám, aby nám svoboda vydržela mnohem déle než 25 let, zatím je to jen na nás.
Atmosféra poblíž Národní třídy 25 let po té.
