Zcela souhlasím s tím, že ohrožení demokratické správy věcí veřejných nepochází od pana Babiše. Jsem ale přesvědčena o tom, že ten, z koho je třeba mít obavy, je česky volič, který panu Babišovi svůj hlas dal, přivedl ho tím k moci a taky ten, který mu dopřává čas, aby se „rozkoukal“. Panu Babišovi času, aby ukázal, co umí, netřeba. Už se tak stalo. Vstoupil do politiky, kde nemá co dělat, neboť jeho zcela soukromý legitimní zájem maximalizovat zisk ze svého vlastního ohromného jmění je v rozporu s veřejným zájmem a v osobě ministra financí dokonce v přímém rozporu se zájmem státu, který také potřebuje maximalizovat zisk, ale ze státního majetku (Mimochodem podnikatelům v demokratickém zahraničí, bývá při politické činnosti zákonem zakázáno podnikat. Své firmy sice vlastní, ale nemohou je sami řídit, tuto funkci musejí po dobu svého politického mandátu někomu předat). Nejde jen o to, že jeho firmy, resp. firmy s jeho účastí, se nesmějí účastnit soutěže o veřejnou zakázku a on sám je odpovědnou osobou, která o tom rozhoduje, ale také o to, že je výběrčím daní, které platí státu i jeho firmy, a on sám je opět tou odpovědnou osobou, která určuje pravidla hry: jak a kolik bude kdo daně platit. Ještě závažnější je však skutečnost, že je vlastníkem médií, veřejným prostorem, který v demokratické společnosti umožňuje celospolečenskou diskuzi a spoluvytváří tak veřejné mínění. Všichni jsme si mohli všimnout, jak např. převzetí vydavatelství Mafra panem Babišem zatočila s personálním obsazením redakcí.
I kdyby byl pan Babiš ze zlata, což jistě není žádný z nás, a nikdy nikoho neokradl, nelhal, nevládl autoritářsky v hnutí, které založil a předsedá mu, neprotěžoval do úřadů i samosprávy manažery z vlastních firem, zcela jednoznačně prokázal, že demokratickému způsobu veřejné správy buď nerozumí, nebo jej jednoduše ignoruje. Nemá smysl to však vytýkat panu Babišovi, který se svým způsobem vládnutí před volbami nijak netajil. Učinil nabídku, kterou mnohý český volič i politik přijal, smířil se s tím, že žádné diskuze se nepovedou. Další jej tolerují v očekávání, že se ukáže, že je to vlastně fajn chlap a výkonný politik zcela nového typu.
Pokud si představujeme, že máme právo na to, aby nám, za nás a bez naší účasti politici zajišťovali stále vyšší materiální blaho, sociální a zdravotní péči, sportovní i kulturní vyžití, neokrádali nás, ale přitom se často nedostavíme o volbách ani k urnám a pokud za dobro považujeme jen to, co máme doma a co se počítá, potud se budeme stále točit v bludném kruhu občanské nespokojenosti na jedné a politického zpronevěřování zásadám demokratické veřejné správy na straně druhé. Pokud si alespoň nepromyslíme, kam cílí kandidáti volených funkcí před volbami a posloucháme jen jejich sliby, pokud nehodláme ani sledovat, jak a pro koho pracují námi zvolení zástupci ihned po volbách, nic se nezmění.
Kdo chce kam, pomozme mu tam. Významná část českých voličů si zvolila člověka, který umí vládnout za ně a bez nich a maximalizovat firemní zisky. Mohu vám garantovat i bez čekání už dnes, že jeho voličům i nám všem ostatním.
